Emoční jedení, přejídání, záchvatovité jedení – jaký je mezi nimi rozdíl?

Možná se ptáte, jaký je vlastně rozdíl mezi emočním jedením, záchvatovitým jedením a přejídáním a možná jste z těchto pojmů zmateni. Pojďme si v dnešním článku přiblížit jejich význam a rozdíly mezi nimi. Ačkoliv mohou být zaměnitelné, ve skutečnosti se každý z nich se vyznačuje jinou charaktekristikou.

Ještě předtím, než se do toho pustíme, pamatujte si jednu věc: ať už máte s jídlem jakýkoliv vztah, děje se tak z dobrého důvodu. Jídlo může podpořit regulaci vašeho nervového systému, emocí. Může být také rozptýlením. U jídla mohou lidé pocítit spojení ze sdíleného zážitku. Jídlo vás může udržet naživu. Může být zdrojem potěšení, poskytovat pocit kontroly, anebo vás podpořit v pocitu bezpečí. Pokaždé, když jíme, může tato zkušenost změnit to, jak se cítíme. To znamená, že pokud se necítíte bezpečně ve vašem těle, jídlo může být zdrojem k navigaci vašeho těla a jeho pocitů s větší lehkostí.

Všechny způsoby jedení v sobě nesou moudrost, kterou zkrs ně můžeme vidět.

Neexistuje žádný „špatný“ způsob jedení.

Zároveň to, jak jíte, vás může navést k tomu, co vám pomůže uzdravit se a růst.

EMOČNÍ JEDENÍ

Emoční jedení (v angličtině emotional eating) je něco, co se určitým způsobem týká nás všech. Všechny jsem se narodily se základní potřebou jíst, a jídlo, respektive mateřské mléko, bylo jedním ze způsobů, který nás jako malá miminka dokázal vždy uklidnit. Plakaly jsme – dostaly jsme matčin prs či lahvičku s mlékem – zklidnily jsme se. Jde o jednoduchý instinktivní vzorec, který je v nás hluboce zakořeněn a dává naprosto smysl. Mozek je nastaven tak, aby nás udržel naživu. Současně nám jídlo přináší potěšení a jiné dobré pocity. Což je pozitivní a žádoucí, jinak bychom o jídlo neměly žádný zájem. Jídlo = život. Bez jídla bychom zemřely.

Jsme lidské bytosti, žijeme v těle, které neustále vnímá svými smysly, cítí pocity a prožívá emoce. Ve spojení s emočním jedením často bereme v potaz pouze negativní emoce a pocity jako smutek, vztek, stres, frustrace, zoufalství. Vedle toho však v běžném životě prožíváme také třeba radost, vzrušení, štěstí, a i tyto emoce mohou v emočním jedení hrát roli. Můžeme jíst proto, že máme radost nebo oslavujeme. Například sníte narozeninový dort, i když nemáte hlad. Anebo přijdete po stresujícím dni domů a najíte se, abyste se uklidnily. Nebo jste skutečně fyzicky hladové a jídlo vám prostě udelá dobře.

Je tedy dobré ujasnit si, co je emoční jedení. Je to jedení s fyzickými příznaky hladu, anebo bez nich. Kdykoliv saháte po jídle, můžete zkoumat, jestli cítíte fyzický hlad a jaké emoce jsou v tu chvíli přítomny. Uvědomit si, co prožíváme ve chvíli, kdy jdeme jíst a dovolit svým emocím, aby byly viděny, slyšeny a prožity, může být zásadním krokem k uzdravení našeho vztahu k jídlu. Jsi člověk, který jí a cítí. A to se vždy děje ve stejnou dobu.

PŘEJÍDÁNÍ

Přejídání (v angličtině overeating) znamená, že konzumujeme více jídla, než jaká je naše fyzická potřeba. Jíme za hranici nasycení. Důvody mohou být fyzické i emoční. Když například jíte příliš rychle, možná nestačíte zaznamenat jemné náznaky nasycení ve vašem těle a skončíte přejedené. Někdy můžete náznaky sytosti úmyslně odmítat a v jídle pokračujete dál, ze strachu, že budete mít hlad, že nemáte dost, anebo proto, že nechcete být s určitou vaší emocí. Všechno to, co jsem zmínila, se může odehrávat, aniž byste si to uvědomovaly.

Přejídání je i tak přirozenou součástí jedení a sem tam se stane každému, že se někdy nají víc, než by bylo příjemné. To je důležité si uvědomit, protože kolem toho, jak jíme, vzniká stigma a stud. Někdy zjistíme, že jsme přes den nejedly dost. Jindy jsme toho možná zase snědly trochu více než obvykle. A v jiné dny zase jíme tak akorát. Když to shrneme jako na celek, tohle všechno je normální jedení a naše tělo v průměru dostane tolik, kolik potřebuje.

Pojďme vnést soucit do okamžiků, kdy se přejídáme. Pojďme změnit možný vnitřní příběh o tom, že přejídání znamená, že jste udělaly něco špatného. A pojďme využít moudrosti těla, které nám prostřednictvím tělesných signálů dává najevo, kolik výživy potřebujete. Neudělaly jste nic špatného, pokud se cítíte příliš plné. Tyto vjemy můžete brát jako informaci a zajímat se o to, co se stalo během jídla, kdy jste tyto jemné náznaky nasycení opomenuly. Díky takové zkušenosti s jídlem máte příelžitost dozvedět se o sobě něco nového.

ZÁCHVATOVITÉ JEDENÍ

Oproti emočnímu jedení a přejídání, které se může běžně dít každému, záchvatovité jedení (v angličtině binge eating) je trošku jiné. Jde o impulzivní, nekontrolovatelnou potřebu jíst, většinou rychle, v krátkém časovém úseku a ve velkém množství, i když fyzicky nemusíme mít hlad. Často se tak děje když jsme samy, a skončíme s nepříjemnými fyzickými pocity přejedení.

U tohoto typu jedení to opravdu není o jídle, ani o tom, jak jíme. Může jít o fyziologickou odpověď na pocit, že se necítíme v bezpečí, necítíme se viděny a nejsme ve spojení samy se sebou. Pokud se točíte v nekonečném kruhu hubnutí, záchvatovitým jedením vaše tělo přebírá nad jídlem kontrolu, aby se ujistilo, že dostává výživu, kterou potřebuje. Pokud jste zažily trauma, vaše tělo se může záchvatovitým jedením snažit o regulaci vašeho nervového systému. Pokud jste se naučily, že není vhodné cítit emoce, možná je záchvatovité jedení bezpečnější, než cítit to, co se objevuje ve vašem těle.

Pokud se vás záchvatovité jedení týká, buďte k sobě soucitné. Není to tak, že máte nedostatek vůle, nebo že je s vámi něco špatně. Je to jen moudrá strategie vašeho těla, jak se s něčím vypořádat. Vzorce záchvatovitého jedení v sobě skrývají moudrost, která nás má něco naučit.